Druhé vítězství v baráži a záchrana nejvyšší soutěže v Edenu!

Do zápasu oba týmy vstoupily nervózně, v úvodu jsme viděli spoustu minutých střel, takže 3 a půl minuty do zápasu svítilo na tabuli skóre 2:2. Skoro celou první čtvrtinu se hrála remíza, po dvou trojkách Radovana Mrázka (za první čtvrtku 10 bodů) jsme se trhli a první čtvrtinu jsme zakončili vedením o 8 bodů (22:14). 

Ve druhé čtvrtině jsme postupně navyšovali náš náskok. Agresivní obrana a celoplošný press přinášel své ovoce, díky kterým se hosté nedostávali do jednoduchých pozic. My jsme se naopak dokázali prosadit proti zónové obraně, která byla z důvodu fyzické náročnosti utkání dost otevřená. Nájezd do zóny a následné shození na pivota či volného hráče na perimetru nám fungovalo celý zápas. Na konci druhého dějství naše vedení vzrostlo na 16 bodů a vše nasvědčovalo tomu, že už si zápas pohlídáme. 

Ve třetí čtvrtině se hrál vyrovnaný basketbal, na hřišti sbírali cenné zkušenosti mladí hráči a naše vedení se neustále pohybovalo kolem 20 bodů. Pak ale zaúřadovala dvojice matadorů ze Svitav, Marko se Slezákem, kteří v rychlém sledu nasázeli 13 bodů, což donutilo domácího trenéra k oddechovému času. Dvěma trojkami Michala Mareše jsme se zase dostali na koně a na konci čtvrtinu drželi vedení 22 bodů (76:54).

Poslední dějství už se víceméně pouze dohrávalo. Vzhledem k vysokému vedení mohl trenér Růžička pracovat s širokou rotací hráčů. Příležitost tak dostali mladí hráči, kteří si konečně zahráli pořádnou minutáž v nejvyšší soutěži. Radovan Mrázek se blýskl 12 body, Jan Matušík přidal 10 bodů a Petr Šťovíček zaznamenal 6 bodů a 10 doskoků. 

Top skórerem Slavie se stal Radek Pumprla s 20 body, ke kterým přidal také 9 doskoků a 8 asistencí. Sekundovali mu Lesley Varner s 19 body a Michal Mareš se 13 body. 

Komentář Lubomíra Růžičky a Michala Mareše k zápasu

Lubomír Růžička: Tak v první řadě mise splněna, mám opravdu upřímnou radost z toho, že jsme zachránili Slavii v nejvyšší soutěži. Já osobně doufám, že už nikdy nezažiju to, že bych musel s nějakým týmem hrát o záchranu, protože je to opravdu nepříjemný pocit, ale věděl jsem, do čeho jdu a chtěl bych tímto poděkovat zaprvé vedení za důvěru, zadruhé hráčům za přístup po celých těch 6 týdnů, co k tomu přistupovali. Zároveň i všem, kteří nám pomáhali v té cestě, protože ten kádr byl velmi úzký, takže nám vypomáhali ať už hráči z Radotína, které tímto zdravím, ať už teď ke konci kluci z Tygrů Praha, abychom vůbec byli schopni trénovat 5 na 5, což je takové memento do příštích sezon, že není možné, aby profesionální tým měl tak úzký kádr a když přijde 1-2 zranění, tak není schopný se sejít k tréninkovému procesu. Jmenovitě komu bych chtěl nejvíc poděkovat, tak to je Honza Slowiak, protože celých těch 6 týdnů mně byl oporou, pořád se snažil hledat cesty k tomu, abychom měli co nejkvalitnější tréninkový proces, přátelská utkání, aby to družstvo bylo připravené. Bez něj kvůli neznalosti místního prostředí bych byl asi ztracen v překladu, když se to řekne obrazně, takže za to bych chtěl jmenovitě Honzovi poděkovat. A co teď? Teď nezbývá než si sednout a říct si, jakým způsobem Slavia chce fungovat, jakým způsobem chce jít dál, určit si cestu, popřípadě i cíl, i když i cesta je cíl, a podle toho se zařídit. Každopádně závěrem bych chtěl poděkovat návštěvě, všem lidem, kteří přišli. Viděl jsem tady spoustu dětí, které přišly na basket, za což mám radost a já doufám, že tímto pozitivním koncem té sezony je to i nějaký odraz od toho, aby ty příští dny, měsíce a roky byly pro Slavii úspěšné.

Michal Mareš: Do zápasu jsme vstoupili s jasným cílem a věděli jsme, jak toho cíle dosáhnout, měli jsme danou taktiku. I přes to, že se nás ze začátku Svitavy držely, tak z našeho herního projevu bylo znát, že jsme připravení a daří se nám držet té taktiky. Potom Svitavy v okleštěné rotaci začaly ztrácet síly a my jsme protočili všechny hráče. Dalo by se říct, že jsme to tady uběhali, dotáhli to do konce a cíl jsme splnili.