Pavel Beneš se ohlíží za třemi lety ve Slavii Praha

Když se podíváš zpětně na své působení ve Slavii, jak to vlastně všechno začalo?

Šťastnou náhodou, skončil jsem v Kolíně a tady vznikal nový projekt, s licencí do 1. ligy a zaujal mně svým potenciálem. V létě jsme začali s nesourodou skupinou basketbalistů z Prahy a okolí trénovat v hale Tygrů Praha v Jenči, postupně jsme přitáhli i zkušenější hráče jako Davida Jelínka (návrat z americké univerzity), přidali i zahraničního hráče Nemanju Manojloviče a z Nymburku ex-kapitána reprezentace Pavla Pumprlu. Škoda, že ta sezona 20/21 skončila už po dvou odehraných zápasech a i když jsme se poctivě připravovali po zbytek sezony na jakékoli řešení od ČBF, už jsme nikdy soutěžně nehráli.

A pak přišlo to drtivé tažení 1. ligou, kdy jsme pár zápasů vyhráli o 70 bodů…

Měli jsme v lize největší rozpočet a pro postup jsme angažovali šest hráčů na profesionální bázi, včetně dvou Američanů (Bradley, Park) a zkušenosti z extraligy v osobě Radka Pumprly. Na perimetr přišel ještě Zdeněk Nehyba a z Kolína k nám hostoval Filip Novotný. Součástí procesu pak byly nejenom velké výhry, ale i prohry, kdy soupeř byl lepší, ale náš sezónní progres to stejně neohrozilo.

Co bylo víc nervy drásající, tedy při pohledu z lavičky – finále s Pískem, nebo baráž s Jindřichovým Hradcem?

Každému by se mohlo zdát, že nervy drásající byla baráž, ale pro mě a klub to bylo finále 1. ligy, kdy případná prohra by vzhledem k rozpočtu a síle kádru byla ostudou.

Jako soupeř byl těžší Písek nebo Jindřichův Hradec?

Z mého pohledu to byl rozhodně Písek, byl kompaktnější soupeř, byl zaujatější, soustředěnější, staral se více o hru a vnímal jsem i podporu fanoušků jako vyšší než u Jindřichova Hradce.

Pak přišlo těžké léto se skládáním kádru pro extraligu, byl na to klub připraven?

Pro jakýkoli tým a v jakémkoli sportu, je postup o úroveň výš problematický. Bylo nutno si specifikovat rozpočet v souvislosti s umístěním, kdy v první sezoně jsme cílili na 11. místo. Hráče jsme pak vybírali ke kostře z týmu z první ligy (bratři Pumprlové, Jelínek, Bernáth). Vzhledem k nováčkovské situaci jsme si nemohli myslet na zkušené české hráče (byli podepsaní jinde) a tak jsme dali příležitost dvěma Slovákům (Rožánek, Páleník) a dvěma Američanům (Dworský, Brunner). Z mladých českých hráčů se pak výrazněji prosadil Martin Kheil a nejenom na hostování v Liberci hrál dobře i Dan Olejník.

Cíle vedení klubu se povedlo překonat, je to pro tebe satisfakce?

Je to těžká otázka, já jsem chtěl postoupit do skupiny A1, zejména po tom, co jsme měli skvělý úvod včetně porážky mistra z Nymburka.. Když to nevyšlo, tak jsem chtěl dotáhnout tým alespoň do předkola play-off. Vítězství nad Opavou (novým mistrem) už byla sladká odměna.

Kromě mužů si ale trénoval i jiný tým?

Rád vzpomínám na svoje působení u dívek Tygrů Praha, v kategoriích U17 a U19 v extralize. Spolu s Davidem Zdeňkem jsem pak přivedli tým U17 do finále MČR 21/22 a získali jsme stříbrné místo. Pak jsem se ještě účastnil s týmem U19 finále MČR 22/23, kde jsem získal bronzovou medaili za koučování Davida Zděnka, a David za koučování dívek :)

Kam se bude ubírat tvoje budoucnost?

Moje kroky vedou dvěma směry, jednak se vracím do civilního zaměstnání a v basketbale se budu věnovat mužům SK Žabovřesky a budu k dispozici pro radu i dalším mládežnickým trenérům v rámci chlapecké složky.  

A co Slavia Praha?

Rád bych poděkoval organizaci za tři strávené roky, je na co vzpomínat, odvedli jsme kus dobré práce a věřím, že dlouhodobé cíle klubu budou postupně naplněny.